Ultralehké kluzáky
LAA ČR byla pověřena Ministerstvem dopravy ČR správou ultralehkých kluzáků a ultralehkých motorových kluzáků, kterou převzala v roce 2011 od Aeroklubu ČR.
Rozdíl kategorie ultralehkých kluzáků od těžších kluzáků (větroňů) „klasických“ kategorií spočívá v tom, že UL kluzáky jsou navrhovány a stavěny pro menší hmotnosti, mají menší plošné zatížení a mají předepsanou nižší pádovou rychlost VSO. Tím pak mají nižší kinetickou energii při přistání, kratší výběh a jsou tak během přistání v terénu bezpečnější. Zejména z těchto důvodů mohla být správa UL kluzáků svěřena Letecké amatérské asociaci ČR a nespadá tak pod Úřad pro civilní letectví a evropskou agenturu EASA, které mají na starost správu kluzáků „klasických“.
UL kluzáky mají ovšem svá omezení, nesmí se s nimi létat akrobacie, mají menší pronikavost a nedosahují výkonů moderních „klasických“ kluzáků. Na rozdíl od těch je však možné UL kluzáky stavět amatérsky, provádět údržbu a opravy a to vše pod dozorem inspektorů techniky LAA ČR.
Létání s UL kluzákem se téměř neliší od létání s „klasickým“ kluzákem. Hlavní rozdíl spočívá v tom, že vzhledem k nižší hmotnosti UL kluzák víc reaguje na turbulenci a na stoupavé i klesavé proudy a proto jej musí pilot pečlivěji řídit. Dnes UL kluzáky na plochách SLZ i na běžných letištích přibývají a piloti si je také mohou na řadě míst za poplatek půjčovat. Výcvik se provádí podle předpisu ULK 3. Školení je časově kratší než výcvik na UL letounu a je tedy i dostupnější. Výcvik provádějí instruktoři ve
střediscích pilotního výcviku, většinou v současné době individuálně.
Pokud pak jde o dosavadní kategorii ultralehkých motorových kluzáků, tak ta je součástí kategorie UL letounů. Náš předpis UL-2, platný pro UL letouny, řeší i jejich problematiku.